Mezovská Livia

* 1985, Piešťany, Slovensko

Vzdělání:
2009 - 2011 Vysoká škola výtvarných umení v Bratislavě, Slovensko, ateliér volné grafiky prof. Róberta Jančoviče, akad. mal.
2006 - 2009 Akadémia umení Banská Bystrica, Slovensko, Katedra grafiky, ateliér volné tvorby, doc. Igora Bency, akad. mal.
2008 Akademia Sztuk Pięknych im. Eufeniusza Geppera we Wrocłaviu, Polsko, Katedra volné grafiky, ateliér sítotisku prof. nzw. Christophera Nowickiho
2000 - 2006 Gymnázium Pierra de Coubertina Piešťany, Slovensko

Samostatné výstavy:
2022 Memory lane, Sladká dílna Petřiny, Praha, CZ
2021 Nic zvláštního, BuranTeatr, Brno, CZ
2020 In peace, Artrafika, Praha, CZ
2020 Stories, Elektrárňa Piešťany, Piešťany, SK
2019 Untitled, Bar 22, Kutna hora, CZ
2018 Natural, Galerie Prokopka, Praha, CZ
2017 Premeny, Čitárna Unijazzu, Praha, CZ
2017 Fragmenty, miniArt, Bratislava, SK
2015 Krajiny, Magma Gallery, Piešťany, Slovensko
2013 Untitled, Umělecká nadace B93, Enschede, Holandsko
2012 Natural graphics, Amsterdams Grafisch Atelier, Amsterdam, Holandsko
2011 Running away, Kulturpark, Košice, Slovensko

Skupinové výstavy:
2022 Ladies, Wine & Design Slovakia, Východoslovenská galéria, Košice, SK
2021 Čierne diery - výstava 242 grafík, Kasárne Kulturpark, Košice, SK
2021 Ilustrace v Artrafice, Artrafika, Praha, CZ
2020 Tehláreň 2020, Liptovský Mikuláš, SK
2018 Long lasting, Magna gallery Piešťany, SK
2018 AGA LAB Prints 60 Years, AGA LAB, Amsterdam, NL
2017 Štafetová grafika, Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici, SK
2016 Aradecor 1966-2016, Muzeum přihraničí, Kdyně, CZ
2016 Art Prague, Kafkuv dum, Praha CZ
2015 Medzi Volgou a Dunajom, Aircraft galéria, Bratislava, SK
2015 Young real art: around the world in 15 days, Magazín gallery, Terezín, CZ
2015 Reflexie III., Art galéria Prievidza, SK
2013 The Jubilee Exhibition, Amsterdams Grafisch Atelier, Amsterdam, Holandsko
2013 116 výroční výstava SSA' The Royal Scottish Academy, Edinbourgh, Velká Británie
2013 re-VÍZIA, Stredoslovenská galéria v Banskej Bystrici, Slovensko
2012 Asimilácia vs. originál, Galéria Slovenskej výtvarnej únie, Bratislava, Slovensko
2011 Lovu zdar!, Nitrianska galéria, Nitra, Slovensko

Profil umělce

Vesmír. Hmota. Organičnost. Nad grafikami Livie Mezovské

Dívám se na portrétní fotografii Livie Mezovské. Nepřipadá mi jako laciné aranžmá mezi květinami; její hlava mezi nimi vyrůstá jako jedna z nich. Livia – Amarylis? Tahle vysoce dekorativní květina ve všech podobách – ve šťavnatém plném rozkvětu, vadnoucí i rozpadající se na jednotlivé okvětní plátky, jež se začínají kroutit suchem – představuje totiž preferovaný námět „herbální“ části Liviiny grafické tvorby.

Asi jako v japonské tušové malbě chryzantéma. Ale ta působí jaksi cudně, tiše a skromně; ostatně jako sama výtvarnice na fotografii. Kdežto její Amarylis a podobně i květy kaly, lilie či rododendronu, dokonale zachycené ve své anatomii, se chtivě otvírají a rozpínají na všechny strany, ze svého dvourozměrného světa ven. Růst, rozvíjení květů, uvadání. Původní objekt je v některých pracích zastoupen pouze fragmenty: třeba kosatcovým okvětním plátkem, jehož linie a probarvení svědčí o nevyhnutelném přírodním procesu. Část rostliny coby předmět zobrazení se stává pouze nositelem Změny (stejnojmenný sítotisk, 2020), a ta zase vlastním tématem obrazu.

Na obraze Japan (2020, riso tisk na papíře) Livie přidala k růstu a květům bohaté větvení a vlášení. Vyobrazení stromu působí něžným i zneklidňujícím dojmem zároveň: jako líbezná, hluboko zakořeněná sakura o svém velkém svátku. Jako zrcadlový obraz dvou ročních období, jakási dvouhlavá karta jara a zimy. Ale také jako plod, který se vydral z hlubin země rodičky, dosud závislý na životodárné placentě. Idyla, ale možná i skryté vědomí bolesti zrození.

Také grafiky s ptačími motivy (Přelet racků, Ptáci), provedené s vynikajícím smyslem pro pohyb v čisté linii a promyšlené kompozici jako moderní japonérie, vyvolávají postranní pocit něčeho skrytého. Volavka se staženým krkem je důstojnost sama, ptačí rej se zatáčí v půvabné křivce; ale u přístavních racků člověk nikdy neví, co od nich čekat. Naštěstí jediná lidská figura z téže série „Amsterdam“, cyklistka v sandálech a se zadničkou pohodlně rozkynutou v sedle, vjíždí do téhož nízko posazeného slunečního kotouče s takovou ubezpečující samozřejmostí, že si musíme přiznat, jak liché bylo naše znejistění…

Nejen sdílená témata, ale i jednotlivé motivy a barevná škála Liviiných grafik mezi sebou komunikují. Zdá se, že při výběru z její tvorby je vhodné sdružit alespoň dvě spřízněná díla, a dát jim tak příležitost, aby vzájemně potencovala své působení. Tato souvztažnost je zřejmá i uvnitř jednotlivých prací: ty ze série Dutch Sky jsou komponovány jako jakýsi vzorník, vyznačený i podtitulem Colour Modes. Princip vzorníku v sobě skrývá podvojný odkaz k malířské paletě i okouzlující jemnost barevných přechodů v proměnách oblohy – a tedy i další odkaz k přírodním procesům. Nabízí nám průhledy do světa, který zatoužíme zažít v jeho proměnlivé atmosféře a rozlehlosti.

Tím se dostáváme k další tematické množině Liviiny tvorby. Mohli bychom ji nazvat „koncentrovaná hmota a rozlehlý vesmír“. A to včetně Země: vzhledem k mohutnosti planetárních procesů volí autorka pro jejich zobrazení zase onen „kukátkový“ či vzorkový způsob zobrazení: Exploze, Púštna búrka, Fire. (Fascinují-li vás takové události, nenechte si ujít jejich osobité podání v dílech Julie Machallové.)

Zástupné zobrazení vesmíru je však implikováno i v Liviiných grafikách tematizujících na první pohled malé objekty neživé přírody. Její Kameny se totiž vznášejí v prostoru, a spíše než jako mineralogické kousky působí jako obří asteroidy, které se na chvíli uspořádaly do skupiny, aby hlubokým vesmírem vyslaly poselství k Zemi. Nebo tiše pableskují jako noční obloha, opět jako by s ní navazovaly nějakou pro nás zatím nečitelnou komunikaci. Anebo žhnou a vyzařují nejen světlo, ale i teplo (Kámen II). Kdo by nechtěl mít doma obraz, u kterého si může ohřát prokřehlé ruce? Liviina „neživá příroda“ žije svým vlastním životem: kameny se poklidně vznášejí nebo rotují v hravém kole, kapky se vzdouvají a mění tvar. A to vše v prostoru, v němž, jak se zdá, gravitace slábne, až nakonec mizí.

A pokud byste si z této myšlenkově hluboké a ve výrazu sebejisté triády zobrazení živé / neživé přírody a nekonečna chtěli stylově vybrat něco opravdu „bio“, pak je tu sítotisk Hibiscus s tímto přídomkem. Barvy si výtvarnice sama připravila z rostlinných zdrojů, Indigofera tinctoria a Rubia tinctorum. Neboli z modřilu barvířského a mořeny barvířské. I tím Livia pečetí komplementaritu své tvorby: vztah organického a anorganického, původního a syntetického, digitálních technologií a dávného řemesla.